PKF – Prague Philharmonia, Robert Kružík, Anna Paulová

21. 2. 2024, 19:30 | Kostel sv. Šimona a Judy

V rámci spolupráce s nadačním fondem Věčná naděje bychom Vás rádi pozvali na koncert. Členové CACIO mají výraznou slevu, slevový kód vám na požádání zašle tajemnik@cacio.cz. Více informací na www.vecnanadeje.org.

Zahajovací koncert 7. ročníku festivalu Věčná naděje

Hans Krása (1899–1944) – Předehra pro malý orchestr
W. A. Mozart (1756 – 1791) –Symfonie č. 38 D dur „Pražská“, K504
Ervín Schulhoff (1894–1942) – Tři kusy pro smyčcový orchestr, op. 6
W. A. Mozart (1756-1791) – Koncert pro klarinet a orchestr A dur, K.622
E. W. Korngold (1897–1957) – Téma a variace, op. 42

Wolfgang Amadeus Mozart byl společně s Giuseppe Verdim a Bedřichem Smetanou nejhranějším autorem terezínského ghetta. Zmiňme jeho opery „Figarova svatba“ či „Bastien a Bastienka“. Za zmínku ale stojí i fakt, že právě Mozart byl jediným německým operním skladatelem, jehož hudba v ghettu Terezín zazněla, což můžeme dávat do souvislosti s jeho výjimečností a genialitou. V rámci zahajovacího koncertu zazní Symfonie č. 38 „Pražská“ (vzniknuvší v prosinci 1786. Premiéra poté zazněla 19. 1. 1987). Jedno ze zásadních symfonických děl Mozartových, které sice dle historiků nebylo fakticky věnováno Praze, nicméně jistou historicky kompoziční paralelu k metropoli můžeme najít vzhledem k premiéře Figarovy svatby v sezóně 1786–87 v Národním (dnes Stavovském) divadle. Ve druhém Mozartově díle večera přivítáme laureátku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2015 klarinetistku Annu Paulovou, která se představí společně s PKF – Prague Philharmonia za řízení Roberta Kružíka v Koncertu A dur K.622.  V konfrontaci s Předehrou Hanse Krásy vzniknuvší v Terezíně v roce 1943, svěžími Třemi kusy Ervína Schulhoffa a perlivě jiskřivou skladbou Téma a variace, op. 42 Ericha Wolfganga Korngolda představíme kontrast Mozartovy zdánlivé bezstarostnosti a závažnosti životů židovských skladatelů komponujících v období 2. druhé světové války.

Rok 2024 bude rokem české hudby. Náš festival se však nezaměří na vývoj české klasické hudby ve 20. století, ale na možný hudebně kulturní vývoj 20. a 21. století bez následků 2. světové války, která vtisknula nesmazatelnou stopu na vývoj poválečné hudby ne jenom u nás, ale i v celém světě. To odráží i aktuální festivalové motto – hudební paralely.  Téma terezínských autorů v hudebně geopolitických konotacích rezonuje (i) dramaturgickým plánem 7. ročníku festivalu Věčná naděje.

PKF — Prague Philharmonia vznikla v roce 1994 z iniciativy dirigenta Jiřího Bělohlávka (1946-2017) pod názvem Pražská komorní filharmonie. Dnes patří mezi nejrespektovanější nejen české, ale i světové orchestry, což potvrzují pravidelná zahraniční turné a nahrávací projekty pro nejrenomovanější světová vydavatelství. V čele orchestru se od jeho založení vystřídala řada uznávaných šéfdirigentů, z nichž každý se po svém podílel na cizelování a zrání osobitého zvuku PKF – Prague Philharmonia. Po Jiřím Bělohlávkovi převzal v roce 2005 roli šéfdirigenta Kaspar Zehnder, dále potom v roce 2008 Jakub Hrůša. A od počátku sezony 2015—2016 stojí v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume.

Koncert se koná pod záštitou Velvyslanectví USA v České republice